Vybráno z materiálu:
Monitoring nákladů práce
v České republice,
ve státech Evropské unie a v USA
v letech 2012–2017
Vlastimil Beran
VÚPSV, v. v. i. Praha
2020
I nadále platí, že česká ekonomika potřebuje inovace pro zajištění růstu produktivity práce, jak je
pravidelně opakováno. Ekonomiky světa nenajely na jiný model, než představuje model nekonečného
ekonomického růstu. Česká ekonomika by se potřebovala vymanit z typu subdodavatelské
ekonomiky vůči svým obchodním partnerům (především Německo). Zatímco na podporu inovací
vznikají dotační programy od ministerstev, tak v oblasti vymanění se z obchodních a výrobních
řetězců bylo učiněno minimum. Tato změna samozřejmě potřebuje delší časový interval, proto se
tato výtka bude v tomto bulletinu opakovat pravidelně.
Česká ekonomika potřebuje na důležitých postech ve firmách mnohem více kvalitní manažery s
odvahou, vizí, strategickým uvažováním, novátorským přístupem. Manažery, kteří by byli schopni
identifikovat současné i budoucí potřeby trhu a kteří by byli schopni udržet firmě stávající zakázky
zajišťující její životaschopnost, a přitom by hledali nové uplatnění pro svoji produkci. Popřípadě by
byli schopni vést firmu k nové produkci, která by nemusela být ani prvotně spojena s dosavadní
činností firmy ani s dosavadním obchodními a výrobními řetězci. Na takový typ manažerů si budeme
muset ale počkat. Snad tato očekávání naplní současní příchozí na trh práce, kteří byli vychováni
jiným způsobem. Možná u nich bude ve správném poměru namíchána odvaha, vzdor a nezdolnost,
asertivita, touha po seberealizaci, dravost, schopnost vysvětlit prospěch z jejich plánu svým
nadřízeným, akcionářům i hierarchicky nadřazeným partnerům z obchodních a výrobních řetězců atd.
Prostě schopnosti, kterými správný manažer podle manažerských příruček musí disponovat, aby
mohl být označován za manažera a ne pouze za „předavače úkolů“. Dnes je skutečným manažerem
totiž osoba pracující zpravidla v zahraničí, a to buď v mateřské firmě nebo se jedná o manažera firmy
se silou určit pravidla obchodu v rámci obchodních a výrobních řetězců.
Čeští manažeři nemají lehkou roli vzhledem k postavení svých firem. Odměnu za práci však dostávají
za to, že plní manažerskou roli a ne práci provozního. Pouze tak se dá vyvázat z obchodních a
výrobních řetězců a neohrozit životaschopnost firem. Stávající manažeři ve většině případů
papouškují, co jim diktují jejich odběratelé z obchodních a výrobních řetězců. Pokud současní
manažeři těmito schopnostmi oplývali, tak jim nastavený systém vzal iniciativu a zapálení, které v
okolí nenašlo odezvu. Z hlediska makročísel se totiž jeví, že současný systém činní maximum pro
zachování stávajícího stavu. Nikdo nechce narušit status quo. Bohužel změny nikdo nedokáže
zastavit, takže až přijdou, tak ti v podřízených rolích (zaměstnanci) ponesou důsledky větší vahou než
manažeři. Je vhodné dodat, že ve světovém měřítku je tím podřízeným celá Česká republika.